Nový zákon o spotřebitelském úvěru

Nový zákon přináší pro spotřebitele mnoho pozitiv. Zejména pak možnost splatit hypoteční úvěr i v době fixace buď zdarma, nebo s minimální sankcí. Dále přináší zákon právo spotřebitele napadnout u soudu posouzení úvěruschopnosti, které banka provedla. Zákon totiž chce, aby banky přísněji posuzovaly možnosti klientova splácení.

To pochopitelně přineslo již první nevýhody – banky jsou při schvalování úvěrů přísnější, a protože s tím mají více práce, začínají být úvěry dražší. Např. hypotéky bez dokládání příjmů už nyní nabízí jen minimum bank. Což neocení zejména podnikatelé.

Těch, kteří už hypotéku mají, se změna nedotkne. Nové podmínky pro ně začnou platit v okamžiku, kdy jim skončí tzv. fixace – čili den, do kterého mají sjednanou a garantovanou stávající úrokovou sazbu. Nové podmínky následně klienti obdrží podpisem dodatku ke smlouvě. Jedinou výjimkou, kdy zákon začal platit ihned, jsou hypotéky s variabilní čili float sazbou.

Banky mají zákonem nařízeno detailněji zkoumat příjmy a výdaje rodiny. Už jim nestačí jen čestné prohlášení při dokládání příjmu. Zcela se změnilo dokládání tzv. doplňkovým příjmům, jako jsou diety, důchody, rodičovský příspěvek. Banka si vše důkladněji prověřuje.

Zákon zavedl jednotný formulář, tzv. ESIP. Ten je pro všechny banky shodný a obsahuje například údaje o úrokové sazbě, RPSN, měsíčních splátkách či celkově splacené částce.  Díky jednotnému formátu s ním klient může obejít více bank pro porovnání nabídek a všude jej akceptují. Bohužel, začínáme narážet na to, že banky dokument předávají až po schválení hypotéky v konkrétní výši a s konkrétní úrokovou sazbou, jinak jej totiž údajně nejsou schopny ho vůbec vystavit.

Podobně dle zákona jsou banky povinny akceptovat odhad nemovitosti, který byl pořízen pro jinou banku. Tato banka je povinna jej klientovi předat, aby jej mohl dál použít.

Jen upozorňuji na to, že není úplně dobré požádat o úvěr ve všech bankách najednou. Banky do úvěrových registrů zanášejí také informaci, že se u nich klient ucházel o úvěr a že k uzavření úvěrové smlouvy již nedošlo. Pro další banku to může představovat negativní informaci a klient si tak sníží svoji kredibilitu.

Stále vyšší zadlužování obyvatel se pochopitelně nelíbí ČNB, protože riziko přehřátí nemovitostního trhu, podobně jako v letech 2008-2009 je vcelku vysoké. Proto omezuje komerční banky ve výši poskytování úvěru v závislosti na hodnotě nemovitosti. Dle nejnovějšího nařízení budou moci banky od 1. dubna 2017 nabízet úvěry v maximální hodnotě 90% ceny nemovitosti. Uvážím-li, že součástí ceny je i daň z nabytí nemovitých věcí, není to pro nemovitostní trh zcela nejlepší zpráva.

Samozřejmě, český trh si řešení vždy najde. Stále lze například kombinovat hypotéku a úvěr ze stavebního spoření. Ale osobně jsem vždy zastáncem toho, že klient by měl vždy mít při koupi nemovitosti finanční rezervu alespoň 20% pro jakýkoli nenadálý případ.